Srpen 2011

Co s tím?

31. srpna 2011 v 21:09 | Bára Vacková |  Povídám..

Tak, přichází září, a já potřebuju místo na sešity a na různé věci do školy. Skřín překypuje pod vrstvou oblečení, které se z ní sype, jakmile se skřín otevře. Na zemi se povaluje mikina, ryfle, pár věcí ze soustředění, nabíječka, hřeben. Na stole není nikde místo. Myslím, že by to ted úklid už potřebovala. Dávám se do úklidu, poslouchám při tom písničky. Úklid zabere asi půl dne a mám teprve půlku. No výborně. Skřín je uklizená, na zemi ještě větší bordel, poličky taky uklizené. Vidím to tak, že budu uklízet asi týden. Vždy když něco uklidím, vytvoří se bordel jinde.

Přihazuju pár fotek, schválně jestli uhodnete můj systém třídění oblečení, jsem zvědavá ;)


During holidays/Během prázdnin

31. srpna 2011 v 20:29 | Bára Vacková |  Povídám..
Takže prázdniny nám končí a já poslední dva dny prožívám úklidem. Zjistila jsem, že se vlastně nikdy nedá uklidit. Protože, když uklidím jedno místo, udělám bordel jinde. Ale to už je vedlejší. Chtěla bych vám napsat ty největší zážitky z těchto prázdnin.

Začátky byli venku s kamarády. Vždycky po obědě až do večera. Poté jsem vyrazila se svoji kámoškou na chatu. Na chatě bylo úžasně. Teplo, chodily jsme se koupat. A u nás na chatě je to už taková tradice, že tam vždycky někoho potkáme. A taky že se stalo. Potkali jsme tam takové dva kluky. Jeden byl celkem hezký a ukázalo se, že tam mají taky chalupu, takže tam jezdí celkem často. Takže je tam třeba zase někdy potkám.

Když jsme dorazily domů, sbalila jsem si pár věcí a jela na oplátku ke kamarádce. Tam nám bohužel už počasí nepřálo. Začalo pršet, takže jsme byli zalezlé doma, koukali se na filmy a večer za námi dorazil její soused. Takový hezký, vtipný kluk. Už se s ním znám celkem dlouho, takže jsme se celý večer ve třech povídali. Odcházel asi kolem půl druhé ráno. U kamarádky jsem moc dlouho nepobyla, pouze asi dvě noci. Pak jsem musela už jet domů, protože jsme s rodiči vyráželi na dovolenou do Řecka a v tom počasí by mi oblečení asi ze dne na den neuschlo, takže jsem musela vyrazit domů dříve.

Přišlo balení na dovolenou. Zajímavé, že jsem balila, až v ten den kdy jsme odjížděli, což normálně nemám ve zvyku. No nic, dobalila jsem a pomalu se začínalo stmívat. Odjížděli jsme asi o půlnoci. Rodiče v devět oznámili, že si půjdou lehnout aspoň na chvilku. Já spát nešla, nechtělo se mi a navíc v televizi dávali Červeného draka. Ale film začínal až o půl jedenácté, tak jsem si ho začala stahovat. Film se dostahoval, tak jsem se začala koukat. Abych nevzbudila rodiče, dala jsem si to do sluchátek. To bylo hrozný. Vždycky byla klidná část a najednou takovej ten obrat těma myšlenkami. Myslela jsem, že se tam vždycky zblázním. Film jsem nedokoukala, odjížděli jsme.

Do Řecka. No pohádka. Hezky teplo, průzračný moře. Vynikající jídlo, zmrzliny! Vždy ráno jsme brzo vstali, šli na snídani, ze snídaně k moři. A do moře. Pak na lehátko, sluníčko do mě pálilo a já seděla s knížkou a s pitím na lehátku a užívala jsem si to. Po obědě mě čekala zmrzlina a po zmrzlině bublinkový bazén a zase moře. No jak říkám, bylo to tam úžasné. Opálená krásně se vracím do Čech, kde je bohužel dost špatné počasí. Zataženo, déšť.


Article/článek

30. srpna 2011 v 8:49 | Bára Vacková |  Povídám..

Tak na co se dneska mužete těšit? Budu vyklízet skřín, takže nějaký oblečení, outfity. Ráda bych oblečení, které nepoužívám nějak prodala, kdyby se to povedlo, dám to i sem na blog. Jinak další náplní bude článek na téma týdne a snad bych možná mohla napsat něco o tehlech prázdninách.
Uvidíme ještě s množstvím článků na počasí. :)


Greece/Řecko

29. srpna 2011 v 21:19 | Bára Vacková |  Photos
Tak, tedka se chystám psát článek na téma týdne, ale asi ho dám semka až zítra. Tak mě napadlo, že bych semka mohla dát fotky z dovolené. Byla tu jenom jedna a na té jsem byla jenom já. Takže tu bude na prohlédnutí asi 10 fotek, a můžeš nahlédnout do krásného Řecka :) Hned bych se tam vrátila..


Není to pohádka?


Filmový ceník

28. srpna 2011 v 21:09 | Bára Vacková

Black swan
Černá labuť je film z prostředí baletní scény. Jedna mladá dívka Nina žije svůj život baletem. Dnem i nocí zkouší a snaží se získat hlavní roli v Labutím jezeře. Její matka, která byla také balerína, jí v kariéře tance nemálo podporuje. Nina získává hlavní roli v Labutím jezeře, ale na scénu se dostává velmi šikovná mladá dívka, Lily, a režisérovi padne hned do oka. Stává se konkurenci schopná k Nině. V Labutím jezeře se Nina snaží ztvárnit jak Bílou labuť, nevinnou a precizní, tak i Černou lstivou labuť. K Nině se hodí Bílá labuť, ztělesnění černé labutě je jí hodně vzdálené. Lily s tímto nemá problémy. Mezi Ninou a Lily, se začne vytvářet podivný vztah. Nina se role nechce vzdát, ale musí pro to něco obětovat, sama sebe.
CSFD- 84%
"Film jsem viděla hned, jak šel do kin. Konec byl úžasně ztvárněn!"


Pohoda s čokoládou

26. srpna 2011 v 21:20 | Bára Vacková |  Povídám..
Tak zítra jedu pryč, někam na Orlík či co :D Přijedu až někdy kolem neděle. Článek dneska pošlu an krásná.cz. Ještě něco dopsat a bude to všechno. Jinak dneska jsem strávila odpoledne na zahradě na dece, v plavkách. A tedka trávím příjemnou chvilku s rohlíkem a čokoládou :D

Chtěla bych semka dát nějaký outfit nebo líčení tu dlouho nebylo. Článek nějaký bude, ale nápady v hlavě nemám. Prázdniny pomalu končí, takže si užívat posledních volných dnů.



Balíček, balík

24. srpna 2011 v 20:30 | Bára Vacková
Tak asi před týdnem mi přišel první balíček z krásná.cz. Bylo to takové překvapení, protože jsem přijela ze soustředění a čeká na mě něco v pokoji. Rozbalila jsem si balíček a čekal tam na mě dopis, tričko, kšiltovka, dvdčka a knížky.

Tričko je fajn, dneska jsem ho měla na tréninku. Pasuje dobře a je hlavně bílé! Což na tréninky ocením nejvíce.

Přední detail trička



Soustředění a smích

22. srpna 2011 v 20:59 | Bára Vacková |  Photos
Tak přináším pár fotek z namáhavého soustředění. Dneska jsme pokračovali tréninkem znovu :) Bylo to sice namáhavý, ale stálo to za to. V chatce jsme se výborně bavili, nescházelo jídlo ani pití. Vše bylo fajn :) Až na bolestivé večerní masírovaní :D

Á náš žebřík a gumy :)



Nails desing 0.5.

21. srpna 2011 v 20:49 | Bára Vacková |  Nails design

Tak, na volejbale jsem dostala za takovou soutěž lak na nehty. Koukala jsem na něj a zjistila, že má na podkladovém laku rozpraskat a vytvořit takové mapky. Doma jsem to hnedka zkusila a byla jsem překvapená, vypadá to opravdu dobře! :) Nejdřív se musí nanést podkladový lak, pak tento speciální a pak to přetřít trůhledným, protože tenhle lak je matný. Je to lak značky GoldenRose za 49 Kč. Byl ještě černý a červený.


S.K. Nezbytné věci

12. srpna 2011 v 21:29 | Bára Vacková |  Ostatní
Nezbytné věci - Stephen King

Kniha vypráví o starším obchodníkovi, který si v městečku jménem Castle Rock založí obchod Nezbytné věci. Vyvěsí cedulku s nápisem, že se otevření obchodu bude konat v tuto dobu a tento den. Ale den před oficiálním otevření jde kolem obchodu kluk, upoutá ho zelený baldachýn visící nad dveřmi obchodu. Vidí že otevření obchodu je až další den, ale zatáhne za kliku. A je otevřeno! Vejde dovnitř obchodu a uvidí skoro prázdné vitríny a zahlédne starého pána za pultem. Začnou si povídat a chlapec říká že sbírá basebalové karty ze žvýkaček. A že by chtěl kartu Sandyho Coufaxe z nějakého roku. Obchodník přinese krabici a karta v ní je. Dokonce s věnováním : Pro Briana. Brian si jí koupí za užasnou cenu, ale musí provést malý žertík.
Pro obyvatele městečka je zajímavé, že na žádné věci z obchodu není cenovka. Obchodník si razí svoji: Kdo co dá. ALE k tomu jeden malý žertík. Než se nadějeme, už skoro celé městečko si v obchodu něco koupila a začíná být čas na žertíky. Ale lidé si myslí, že ty "žerty" dělají lidé, kteří osobu nemají rádi. Takže se schválně pomstí.
Všechno, co se v městečku stane, začne bitkou dvou žen, které si vlastně navzájem nic neprovedli, ale myslí si to. V městečku se strhne peklo. Všechno je vzhůru nohama. Začnou bitky. Pozabíjíí se asi polovina městečka, chlapec spáchá sebevraždu před očima svého bratra. Policisté nerozumějí, co se v městečku stalo. Ale nakonec najdou klíč od bratra mrtvého kluka.
To vše udělal ten nový obchodník s krámkem: Nezbytné věci. Přijel sem z jediného důvodu, zničit město, zničit jeho obyvatelé. Nakonec i hlavní šerif málem podlehne panu Gauntovi. Ale jeho přítelkyně mu do duši začala promlouvat, také si koupila věc od pana Gaunta, ale přišla na to dřív co hodlá pan Gaunt udělat, než bylo pozdě.
Nakonec obchodník odjede z města, šerifovy se podaří vzít mu jeho kufřík, kde měl ukryté všechny osudy lidí z městečka Castle Rock. Odešel pryč a v naprosto jiném městě si otevře krámek s názvem Vyslyšené modlitby.

"Knihu určitě doporučuji, během jednoho týdne jsem rychle přečetla kolem 450 stran. Může to zpočátku pusobit jako knížka, kterou nelze ani přečíst, ale ono to jde rychle. Za měsíc, maximálně, je přečtena. Určitě doporučuji na přečtení!! " Bára

Kdyby..

12. srpna 2011 v 20:49 | Bára Vacková |  Povídám..
Kdyby bylo možné vrátit čas. Kdybych byla slavná. Kdyby bylo všechno jednoduší. Kdyby/ch..
Jó, kdybych měla kouzelnou hůlku a mohla všechno změnit co? Ale kdyby není ted, ani nebylo a ani nejspíš nebude. Když člověk řekne Kdyby/ch, vrací se většinou do minulosti. Lituje něčeho, co by chtěl zpátky. Ale kdybybylo hezky. Přát si to každý může, splní se to, pokud chytnete štěstí. Většinou jde ale o minulost, která nejde změnit. Kdyby se vrátil čas. Kdyby jsem neudělal takovou hloupost. Kdyby, chyby.. Slovo kdyby je akorát v minulosti odkaz na chyby. Chyby, které jsi nechtěl/a udělat, proto lituješ a užíváš to známé slovo. Nějakou chybu, kterou jsi udělal/a nejde ale vrátit zpátky. Život není koláč, aby z něj každý mohl ukousnout.. Žít je přítomnost, ale do minulosti se už nevrátíš. Pokud byla chyba velká, nelituj se slůvkem kdyby, ale zkus to alespon teď! napravit. Všechno přeci jde, když se chce! :)


Probuzení ze sna

8. srpna 2011 v 17:30 | Bára Vacková |  Povídám..
"Milovat je umění, ale spousta lidí to neumí."

Ty sny, sny jsou mocný až moc. Něco se ti v noci zdá, něco hezkýho. Pak to chceš udělat v realitě, ale ve snu je to jednodušší. Nejdřív to odkládáš a místo toho pořád sníš. A když se teda rozhoupeš a uděláš to co ti radil sen, může to být jako sen v realitě. V tohle snad musí doufat každý. Aby to byl jako sen, ale sen, ze kterého se hnedka nezbudíš, ale bude chvilku trvat. Když ale ten sen náhle zkončí, zjištíš jaký je protějšek doopravdy.
Říkal ti hezká slova, dělali jste spolu hodně věcí a on vám potom vmete do tváře že se chováš jako pipka? To je krásnej protějšek co? Ale bude to asi tím, že oba měli nasazený růžové "brýle" a prožívaly to jako sen. Sen, který ani jeden nechtěl aby zkončil, ale stalo se to. A sen už není, je jen realita. Po tomhle nejlíp poznáš jaký ten druhý je. Jak se k tobě bude chovat. Když mám někoho ráda, ale bohužel sen nedopadne moc dobře, snažim se zachránit co se dá. Aspon přátelství, ale abych všechno zahodila? Ne to ne. Nechápu jak to někdo muže udělat. Když máš někoho rád/a tak snad i po probuzení ze sna máš tu osobu pořád rád/a. Tak jak někdo muže říct že nic nechce řešit a že už nic nemá cenu? Vždyt přátelství je první krok k lásce. Dřív vůbec nevadilo že jsme si říkaly všechno a tedka to najednou vadí? To je aspon realita. Realita, kterou nepochopím.



Fotka z tepla xx

8. srpna 2011 v 16:09 | Bára Vacková |  Photos
Slunce zalezlo za mraky, opálení se začíná "loupat" tak aspon na náladu léta jedna fotka od moře :)
Bylo tam krásně teplo, moře průzračný. Ne jako tady, tady prší a prší.. Když jsi vzpomenu jak jsem se koupala celý den v tom teplým moři, a slunila na krásně teplým sluníčku, aa, chybí mi to.. Hnedka bych se vrátila :)


Coby kdyby?

7. srpna 2011 v 20:30 | Bára Vacková |  Povídám..
Ahoj :) Tak jelikož nevíc coby, chci se vás zeptat na pár otázek k blogu?
  1. Mám udělat videorozhovor? OTÁZKY
  2. Mám udělat nails design?
  3. Mám udělat líčení?
  4. Nějaký článek na téma blog?
  5. Fotky k blogu?
Odpovídej a ↓
Připoj se na FB

Móda mého šatníku_Dvoje tílka xx

7. srpna 2011 v 20:09 | Bára Vacková |  Móda
Fialové tílko
Obchod: House
Cena: 149 Kč
Barvy: fialová,bílá (více si nepamatuju)
Spokojenost: 100%

Tohle tílko mám hrozně ráda. Má krásnou fialovou barvu, hodí se ke všemu. Rozhodně i doporučuji, má taky fajn styl, neškrábe, neškrtí, prostě ideál!Patří mezi moje nejoblíbenější!



Bára OLD/NEW photos

6. srpna 2011 v 20:59 | Bára Vacková |  Photos
Tak aby to tu nebylo takový suchý, přidávám sem pár fotek. Některé jsou starší, některé nedávno focené. Hodnoťte :)
Možná postupem času tu bude nějaký oblečení podle mě a nějaký článek o žvýkačkách.. Nebo něco podobného.
Založila jsem si také stránku na blogu FB, takže kdo by měl zájem tady. Budu tam uveřejnovat nejspíše nějaké informace, co by se mohlo vyskytnout ve článkách :)

Tedka už fotky :) ↓


Why? Why I smile?

4. srpna 2011 v 20:39 | Bára Vacková |  Povídám..
Je několik důvodů proč se smát
  • Mít někoho rád
  • Dobře se vyspat
  • Když máš dobrou náladu
  • Poslouchat krásnou písničku
  • Mluvit s někým na kom ti záleží
  • Těšit se až něco hezkýho přijde
  • Myslet na budoucnost
  • Myslet na hezkou minulost
  • Prostě když se chceš smát!
A další a další..

Proto se směju až mě úsměv bolí :D :) Vím i nevím proč, prostě se poslední dobou směju až moc ráda. A někdo je důvodem proč se směju.. Smát se je to nejhezčí co člověkpro sebe i ostatní může dělat. Je to jak dar, ale dar za který se nemusí platit, a přitom je to ta nejhezčí věc :) Miluju smích..

Lebensphale "smích je to nejlepší ... bez smíchu by to tu bylo mrtvé x) "
Hikari no neesama "To je ta největší pravda na světě :) Bez smíchu by mrtvou krajinu nic neoživilo... :)"



Jakýkoliv ideál..

1. srpna 2011 v 20:29 | Bára Vacková |  Povídám..
Ideál

Ideál.. Každý má nějaký ideál. Ideál muže či ženy. Ideál sebe. Ideál budoucnosti. Každý někdy v životě pomyslel na nějaký ideál. Když je v průběhu dětství, ideál je mít krásný hrad z písku. Po dobu dětství jsou ideály nejlehčí a taky nejsplnitelnější. Mít tak na hlavě palmičku, jako ta holčička v televizi, mít krásnou zelenou lopatku na stavění hradu. Dětství ale netrvá pořád a ideály se i s růstem mění, bohužel.. Dokáže si někdo představit, jaké by to bylo mít pořád jen ten ideál, který se dá tak lehce splnit. S vyšším věkem se přibírá i větší námaha ten vysněný ideál uskutečnit. Začne to, že chceš mít krásné vlasy, vypěstované nehty, úžasné oblečení a hubený pas jako ty modelky od Gucci. Chceš si to splnit, ale úsilí a námahy to stojí hodně. O vlasy i nehty můžeš pečovat, pro krásnou postavu můžeš sportovat, ale nemusí se to povést. Toto je ideální já, každý si vytvoří nějaký ideál. Třeba ideál postavy. Nejdřív kamarádčinu postavu. Když se na ní dostaneš, půjdeš na ideál ještě hubenější kamarádky, a pak už máš za ideál modelku z časopisu. Ať si každý vytvoří své ideální já, ale nějak s rozumem. Třeba, být hubená nikdy neznamená výhru.
Pak tu máme ideál protějšího pohlaví. Začíná to, že se ti v dětství jenom dobře povídá a už si maluješ budoucnost, jak máte vlastní děti a že je to ten nejlepší manžel. Ale zase, dětství není navždy. Pak přijde čas, kdy si v hlavě vyvineš vlastní ideál. Opět to budou kusy celebrit, modelů a ostatních. Svaly, ideální délka hnědých rovných vlasů, bílé zuby, krásný úsměv.. Ale toho se podaří najít jen těžko. Nejhorší je, že lidé v této době soudí hlavně podle vzhledu. Vzhled je důležitý, ale ne nejdůležitější. Proto by ten ideál měl být jen vysněný, protože pak se objeví někdo, kdo sice není ten podle tvých představ, ale je milý, dobře se ti s ním povídá, zamiluješ se. A už pak nebudeš řešit, jestli je to ten nádherný svalovec metr osmdesát pět. Už se ideál změní ne v krásu, ale v povahu.
Proto si stojím za názorem, že nejlepší je ideál povahy. Ten člověk tě pak nikdy nezklame. A řekněme to narovinu, překrásní kluci jsou většinou hrozný svině. Musím to napsat, je to tak. S pár už jsem se setkala. Ale ty co nepatří mezi nejhezčí a mají dobrou povahu, to je ten nejhezčí ideál na světě. Nikdy tě totiž tenhle ideál nezklame..


Something happen in this world

1. srpna 2011 v 19:49 | Bára Vacková |  Povídám..

Stalo se, stalo se toho hodně. Hodně hezkých věcí, hodně špatných a hodně blbostí. Ale vždycky když je blbost, tak je i něco s tím. Štěstí nebo smutek? S blbostí člověk dělá chyby, ale někdy to jsou chyby, které se za nějaký čas jeví jako správné řešení. Každý jednou udělá blbost, každého postihne jednou smutek či radost. A víte co je na tom to nejhezčí? Ten pocit, pocit že víte, že tam někde je někdo komu se dá důvěřovat, kdo vás má rád, i přes vaše blbosti a chyby. Může to být člověk který je blízko, ale naopak i ten, který je daleko. Pocit, který pro mě znamená hodně, nejen pocit.. I Ten člověk, co je blízko, ale tak daleko :)