Listopad 2011

Kamarád taky rád, ale jak dál?

30. listopadu 2011 v 20:59 | Bára Vacková |  Povídám..

Kamarád taky rád, ale jak dál?

Máš spolužáka, nebo dlouholetého kamaráda ze sousedství, se kterým trávíš hromadu času. Máš ho ráda a považuješ ho za jednoho z nejlepších přátel tvého života. Ale najednou se s ním něco stane. Začne se chovat podivně, možná začneš mít pocit, že se ti vyhýbá. Může k tomu mít důvod, třeba že jsi omylem kopla do jeho opraveného kola nebo podobná pitomost, ale může to být i jedna záludná věc. To že tě má víc rád než jako kamarádku.

Už to trvá delší dobu. Dřív jste byli venku spolu skoro každý den a teďka týden a prohodili jste si sotva dvě slova. Zeptej se ho na férovku, co ho trápí a proč se ti takhle vyhýbá a nemluví s tebou. Buď bude skrývat, že tě má už víc rád nebo ti to řekne rovnou. Ale to ti řekne rovnou málokterý kluk. Nejspíš tě pozve ven a řekne ti, že by si s tebou potřeboval promluvit. Tohohle se hlavně neplaš. V hlavě se ti začnou odehrávat myšlenky, jaký by to bylo tam s ním stát a držet ho za ruku a podobně. Nakonec z vaší "schůzky" budeš akorát nervózní. A co když se stane, že ti skutečně řekne, že k tobě cítí něco víc a že by rád s tebou chodil. A jak na to zareagovat?


Když se sype prášek

24. listopadu 2011 v 20:49 | Bára Vacková |  Povídám..

Ahoj. Nepřijde vám že je teď škola uplně o ničem? Vždycky tam přijdu, sedím, koukám do blba pak se zvednu a jdu na další hodinu. Občas padne nějaká písemka, ale vůbec neregistruju že v tý škole sem. Nevnímám jí. Ani se mi nechce jí vnímat. Soustředím se na svoje myšlenky, na svoje zamotané příklady ze života a nechci rozmotávat ty z matiky. Leštit a zkoumat šutry nikdy nebudu takže se musím učit jaký minerál je k čemu a podobné blbosti. Tohle učivo můžu přirovnat asi k tomu, když jsme se učily něco o hmyzu. Na co mi v životě bude, když kolem mě něco poletí a já řeknu že křídlama málá vodorovně od těla nebo kolmo od těla. Opravdu nejdůležitější věc pro život. Stejně tak, že nějaký minerál má dokonalou štěpnost a rýpnutím nehtu odlomíme dostaneme tenké a pružné lupínky horniny.
Je mi záhadou, že i když život chystá ránu za ranou.. Tak uvidíme jak to dopadne. Jediný co můžu je doufat. Nechci to tady rozebírat, na moje osoní problémy asi vážně zvědavý nejste. No myslím že vám ani nebaví číst tyhle trapný shrnutí a moje stěžování. Tak co, hlavně že se z toho vypíšu. To mi pomáhá. Teď se vrhnu do horké sprchy, najím se a s učením pujdu k televizi. Pěknej věčer přeju ;)

Je to jen chemie, ale i dalších x předmětů

23. listopadu 2011 v 20:59 | Bára Vacková |  Povídám..

Je to jen chemie, ale i dalších x předmětů

Je to jen… Chemie, biologie, matika, fyzika, dějepis, IVT, čeština, angličtina, francouzština/němčina/ruština, zeměpis, občanka, výtvarka, hudebka, tělocvik a další předměty, které tě obklopují nejen ve škole, ale i ve svém volném čase. Řekněte mi, kdo z vás (středoškoláků) se neučí ani na jeden předmět? Myslím, že výsledek by byl asi nulový. Je to stereotyp, vstaneš, oblékneš se, upravíš se, vezmeš tašku a jdeš do školy. Ve škole prosedíš několik hodin, přibude pár popsaných stránek v sešitě, a s radostí domů. A co doma? Vzít si své popsané sešity a sednou si ke stolu a nečekaná odpověď, učit se! Bohužel s rostoucím věkem se toto stává čím dál běžnější věcí. A jak se nejlépe učit? Udělej si test a zjistíš, jaký tip učení ti nejvíce sedí.

1. Učíš se více než hodinu před písemkou? ANO/NE
2. Vadí ti při učení hluk či hlasy ostatních lidí? ANO/NE
3. Učíš se denně? ANO/NE
4. Učíš se víc doma nebo až ve škole? ANO- doma/NE- ve škole
5. Píšeš si taháky? ANO/NE
6. Učíš se večer nebo odpoledne? ANO- odpoledne/NE- večer
7. Učíš se sama nebo s kamarády? ANO- sama/NE- s kamarády
8. Dokážeš udržet při učení pozornost? ANO/NE


Víš to?

21. listopadu 2011 v 21:09 | Bára Vacková |  Povídám..

Už to víš, že s úsměvem jde všechno líp? No kdo by to nevěděl, ten by asi musel být pěkně hloupej. Úsměv a samotný smích je nejlepší. Včera byl ten smích úplně neudržitelný. Mě z toho bolela ta šlacha krční! To bylo něco, takhle jsem se nenasmála celkem dlouho. Asi 10 minut v kuse. Byl to víkend plný dvojsmyslů, smíchu, společného žraní, procházek, nákupů a všeho možného. Taky bych nemohla zapomenout na páteční Kotelnu, kde hrála kapela Rufus. Hrál tam i kámošky učitel na dějepis. Takovej kruťák ;D ten to tam rozjel na kytaru, prostě úžasnej večer :) Bohužel, jsme si nemohli užít plně celé 3 dny, protože dnes jsme museli jet na volejbal do Prostějova. Nakonec jsme se ve druhém zápasu vyhrabaly k vítězství, takže pro nás skončily zápasy za stavů 3:0 a 3:2 pro nás. Takže aspoň, že jsme to vyhrály. Přišel mi v pátek také balíček od novy, ve kterém jsem našla zase několik knížek a tentokrát kosmetiku, na kterou budu dělat recenzi. Těch knížek od nich mám už asi 13! ;D aspoň si nic nemusím kupovat. Pro dnešek se rozloučím, zítra nevím jak budu stíhat, budu se učit, ale snad semka na čas zapluju. Mějte se :)

A jak dál?

17. listopadu 2011 v 21:10 | Bára Vacková |  Povídám..

Ahoj, slibovala jsem vám denně dové články, ale bohužel to moc nestíhám. Nemám nápady ani se mi do toho moc nechce. Zítra odjíždím až do neděle budu pryč. Takže tu nic nového nečekejte. Jak jsem říkala, chtěla jsem článek denně, ale opravdu nestíhám vše psát. Pár článků, které bych chtěla ale v nejbližší době napsat:
  • Je to jen chemie (a dalších x předmětů)
  • Veselé kombinace šedého podzimu
  • Recenze knihy (Hannibal)
  • O filmech
  • a další
Takže zatím ty 4 články bych chtěla napsat co nejdříve. Uvidíme jak se to stihne. Jinak se zatím mějte a užívejte volna :)

Paradise..

16. listopadu 2011 v 20:50 | Bára Vacková |  Povídám..

Úžasná písnička, která mě pomáhá zapomínat na ty věci, co se teďka kolem mě dějou. Život je plný překvapení, tak si ty překvapení užívejme naplno. Jinak konečně se vyspím! Už jsem se asi 3 týdny pořádně nevyspala. Celý týden škola a o víkendu zápasy, takže vstávat jak do školy. A teď krásné 4 dny volna :) Chystám se s kamarádkou ještě za jednou kamarádkou na dva dny a chystáme si to tam užít. Jít na koncert, nakupovat, jíst(samozřejmě) a další. A co vy? Jak si prodloužený víkend hodláte užít?

Přátelství, vztah nebo?

15. listopadu 2011 v 20:59 | Bára Vacková |  Povídám..

"Nechtěj mě poznat, nechtěj mě znát, jen si semnou, pojď užívat"
Přátelství, vztah nebo?

Tento článek začínám psát s polovičním úsměvem na rtech. Za tu špatnou polovičku může film, který jsem před chvilkou dokoukala, ach ty konce. Film, který nese název: Kamarád taky rád. Tento film také může za psaní tohoto článku. A ta druhá půlka úsměvu? Vlastní zkušenost.

Jak už vychází z názvu, je lepší přátelství, vztah nebo? Je tu totiž ještě jedna možnost, přátelství s výhodami. Asi to nikoho nemusím popisovat, každý nejspíš ví, o co jde. Nejvíce pravděpodobná je tato možnost. Může se stát, že nějakého kluka považuješ za svého kamaráda, pak se mezi vámi něco stane a začnete spolu chodit, ale vztah se rozpadne. Ale ani jeden z vás nechce být od toho druhého odloučen. Chcete být znovu jenom kamarádi, ale pak se tam vmísí vzpomínky a nakonec i slova, že každý se chcete dotýkat toho druhého a všechno kolem toho. Teď je tu ale otázka. Podruhé do vztahu? Je možné, že oba dva, nebo jeden z vás druhý vztah chtít nebude, možná až za nějakou dobu. Takže se možnost vztahu vylučuje. A co potom? Oba dva chcete být spolu, líbat se a prostě všechno. Je tu úzká cesta, ale asi není pro každého. Kamarádství s výhodami.

Teď je to ale na tobě, jestli bys to chtěla zkusit. Je to možnost, jak být s klukem spolu, nezávazně, ale je tu taky možnost, že se do něj nebo on do tebe zamiluje znovu. Ale bohužel tak nemusí být u obou. Ono to zabolí, když ti sám kluk navrhne tuhle možnost, ty se pak do něj znova zamiluješ, motýlci v břiše a všechno a on ti pak řekne, že byste toho měli nechat, že to není správné. Opravdu film doporučuju, je to celkem zajímavý, jak pak to nevinné kamarádství s výhodami může dopadnout.

A teď otázka pro vás. Šla bys do tohohle kamarádství s výhodami?


Neumí říct, Mám tě rád!

12. listopadu 2011 v 20:59 | Bára Vacková |  Povídám..

Neumí říct: Mám tě rád

Někdy v životě se může stát, že člověk potká někoho.. Někoho nezapomenutelného. Někoho, se kterým čas utíká rychlostí větru. Někoho s kým jsi svá. Ten někdo v tobě probudí něco, co normálně s někým jiným nejde zažít. Ten, se kterým začátky i konce jsou hezký. Po pár procházkách, po pár týdnech, měsících, letech si možná uvědomíš, že to není jen někdo, koho potkáváš denně jako kamaráda. Je něco víc. Přijde první společná procházka, první společná pusa, první pohlazení po rukou. První společné blbnutí, první představení mezi kamarády. První narážky, první pochvaly. Až po první hezká slova, při kterých se ti úsměv roztáhne až k prasknutí.

Ale, takto vypadá ten sladký závan, který chce ochutnat každý. Někdy se ale bohužel stane, že se na ty hezká slova nenajde odpověď u toho druhého. Jednou se mi tohle také stalo. Ale bohužel jsem byla ta, která na to záhadné Miluji tě, neodpověděla.


Jak spravování omítky

11. listopadu 2011 v 20:49 | Bára Vacková |  Povídám..
Ahoj, takže řekal jsem si jednu věc. Na blogu budu aktivní. Nesnáším blogy, které nic nepřidávají a naopak mám ráda ty, kde jsou denně nové články. Ráda bych si ten blog dopracovala do té podoby, kde každý den bude nějaký smysluplný článek. Takže se do toho pustím asi co nejdříve. Pokud bude nějaké vybočení z těchto pravidelně přidávaným článků, napíšu to, ale pravděpodobně to bude hlavně kvůli škole. Teďka už je období, kdy se dopsaly všechny písemky, takže bych to měla stíhat. Ale znáte školu, vždycky něčím překvapí.

Jinak děkuji všem co blog navštěvují. Sice bych ráda viděla i vyšší čísla, ale tak alespoň někdo kdo můj blog čte rád. Jak dlouho už tento blog navštěvuješ?


To je teprve zamilovanost!

9. listopadu 2011 v 21:00 | Bára Vacková |  Povídám..
Ahoj, mám úžasnou novinku asi jsem se zamilovala! Podívejte se , och jak krásné. A k tomu tohle, ten ocásek.. Ježiš se tady rozplývám, ale když já si nemůžu pomoct. Tak už dost! Slíbila jsem vám sem moje krásné malůvky z hodin, tak tady je máte. Zjistila jsem jedno, začínám být závislá na geometrických tvarech, v poslední době nic jinýho nekreslím do sešitů. Většinou tam jsou krychličky :) Užívejte si školu, já si užívám některé nudné hodiny kreslením blbostí :)


Říkejme tomu podraz

8. listopadu 2011 v 21:09 | Bára Vacková |  Povídám..

Ahoj, dneska byl pro mě takový smací den ve škole. Takže fajn den. Čeká mě večer zumba a do školy nic dělat nemusím- ideální. Jinak myslím, že bych mohla udělat malou rekonstrukci blogu, chtěla bych změnit design, ale nevím jakej. Chtěla bych přidat nějakou novou rubriku a napsat více článků, které se budou týkat módy, stylu života a takové ty delší články, které můžete shlédnout i na krásná.cz. Dneska když jsem se koukla na článek, který jsem musela napsat jako recenze knihy. Jasně že byl hnedka zkritizován. Nebráním se tomu, že mi tam vymazali pár vět a trošku článek upravili, ale že tam vyškrtnou to nejpodctatnější sem nečekala. Bylo tam napsáno, že jsem knížku dostala od webu krásná.cz a že jsem ji musela přečíst. Že bych si v životě takovouhle knížku nepřečetla. Musela jsem na ní udělat recenzi. A tohle oni vyškrtli. Psala jsem jim, jestli to opravdu musím psát a oni že ano, že ten kdo jim knihu poskytl čeká na tu recenzi. S nelibostí jsem ji teda přečetla a hádejte jaký jsou komentáře. To si neumíš vybrat knížku, co odpovídá tvému věku?, Tohle máš jako referát do hodin češtiny? To musí mít učitelka radost co čteš. Tak ještě jednou. Knihu jsem NECHTĚLA ČÍST, ALE MUSELA JSEM! Pochopíte to? Když jsem začala psát pro tento web, byla jsem štěstím bez sebe. Jo, baví mě pro ně psát, ale že vymažou ty nejnutnější řádky článku, které by omezili tyto typy komentářů jako co to čtu, že je to kniha k mému věku nevhodná, to jsem od nich nečekala. Já získávám ty kritiky, ne oni. Já ten článek píšu a to co tam mělo být jako jasný bod jedna, že jsem knihu dostala a musela udělat recenzi a musela jsem to prostě přečíst, tam tedka chybí. Já sklízím pochvaly nebo kritiky, je to mým názorem, nebo různými články co tam píšu. Ale že jejich vinou sklidím takovouhle kritiku, to jsem od nich nečekala.

Dneska nebo zítra bych chtěla napsat nějaký pořádný článek. Snad se mi to podaří. Kdyby měl někdo nápady, o čem psát, na co jsou komentáře? :)

Hop sem, a zase zpět

5. listopadu 2011 v 20:40 | Bára Vacková |  Povídám..

Ahoj, omlouvám se ale nic moc články teďka nečekejte. Je toho na mě moc, hlavně s učením, ale ono to zase za týden vyprchá a bude to tak jak bylo. Teď se prostě potřebuju učit a celý víkend mám zápasy. Dneska s Letohradem(prohra :() a zítra nás čeká Bohuňovice u Olomouce, tak jsem zvědavá. Dneska jsem byla zase s kamarádkou po zápase venku, hezky jsme se prošli, koupily zase úžasné karamelky a pak si vychutnaly skvělí čaj v klidu kavárny :) Teď mě bohužel čeká učení a pak knížka a nakonec spánek. Mějte se :))


Když slunce zapadá

2. listopadu 2011 v 21:09 | Bára Vacková |  Photos
Ahoj. Dneska mě to nedalo a vzala jsem foťák a šla ven něco nafotit. Když se ode dneška stmívá dříve, celkem se mi to hodilo, abych mohla nafotit i západ slunce. Fotky se celkem povedly, aspoň myslím. Dneska očekávejte článek jak se blog prokousal až do této podoby. Snad to nějak dám dohromady. Teď si užívejte fotky a napiš, jaká se ti líbí nejvíce :)



Cesta, kterou jsem si za poslední roky prošlapala

2. listopadu 2011 v 15:29 | Bára Vacková |  Povídám..

Ahoj, tak slíbila jsem vám nějaký článek, který bude o blogu a tím pádem i o tom, jak jsem se dostala k této stránce a budovala jsem ji až do nynější podoby. Můžeme začít?

Blog.cz, stránka na kterou mě zavedla moje nejlepší kamarádka v té době. Znáte to, jak u sebe dvě kamarádky spí, navzájem dělají blbosti a tak? Jednou mi ale řekla, že si založila blog a že je to fakt dobrá stránka. Vyprávěla o tom, jaké možnosti blog nabízí. Lze vkládat obrázky, články, komentáře. Nějak jsme se rozhodli, že si založíme hned večer blog. Kolik nám tehdy bylo? Chodila jsem do 4. Třídy. Bylo mi tehdy asi 9 let. Blog jsme založili, psali na něj ten večer a druhý den, ale pak nás to hned pustilo a založila jsme si každá svůj. Měla jsem hodně blogů. Vždy byli zaměřené na určité téma. Celebrity, filmy, seriály atd. Postupem času jsem přešla na blog, který mě vydržel celkem dlouho. Pamatuji si, jak byl blog nepřehledný. O designu ani nemluvím. Místo rozcestníku tam byly samostatné rubriky, a že jich bylo. Přišlo na můj blog 50 lidí za den, pak dokonce 100! Neuvěřitelné to pro mě bylo. Na blogu se objevovali první komentáře s pochvalami a s žádostí o spřátelení. Blog jsem nějakou dobu udržovala, ale pak nastal zlom a blog mě přestal bavit. Po necelém měsíci jsem se k tomu vrátila, ale přesídlila jsem na jiný blog. Blog vlastním dodnes.